Druhy zápasu

Formy zápasu se utvářely a měnily podle mravů a vzdělaností národů, dále podle věku a nazírání na tělesná cvičení postupem doby. U všech druhů zápasu je však nejdůležitějším činitelem chvat, kterým se soupeř uchopí a švih, kterým se přivede z rovnováhy, hodí na zem a položí na lopatky. Osobní individualita, síla a postava jakož i základní postoj zápasníků jsou také důležitým činitelem. Chvaty, švihy a postoje byly ve všech dobách a pří druzích zápasu usměrňovány pravidly a nazíráním na vítězství nebo porážku, jež jest často velmi odlišné.

Švýcarsko

Rozeznávají se dva druhy zápasu: zápas a "Schwingen". Oba tyto druhy se podstatně liší od moderního zápasu. V obou se provádí útok na nohy a nohama, hákování a podrážení nohou, průvleky skrze nohy, přehozy, pří nichž pod soupeřem proklouznou hlavou a pomocí chycení za stehna se vyzdvihne do výše. Zakazuje se chytání za šaty (při zápasu) a začíná se v přímém postoji. Schwingen povstalo údajně ze starého německého zápase "Raufen" a nosí se při něm kalhoty, které sahají od boků do půli stehna a na konci jsou zahrnuty. Zápas se zahajuje v postojí nebo v kleku. V každém případě však musí zápasník uchopit svého soupeře pravou rukou za popruh vzadu na kalhotách a levou rukou za pravou soupeřovu paži. Po provedení tohoto počátečního záběru se mohou další chvaty nasazovat již libovolně. V zápase se pokračuje také na zemí a ke zdvihání soupeře se smí provádět i uchopení za kalhoty na sedací částí, Přednost se dává chvatům, jimiž se soupeř vyzdvihne do výše a hodí se pak k zemí, k čemuž se používá nejčastěji chvatu v rozkroku. Pomocí tohoto chvatu se provádí překoty z postoje i pokleku.

Tyrolský zápas "Rangeln"

Je obdobou švýcarského "Schwíngen" a není mezi oběma způsoby podstatný rozdíl.

Turecko

Má svůj národní zápas, který provozují zápasnicí, zvaní "Pehlívan" (Pehluan). Název "Pehluan" je perského původu a znamená Muž s pehlu (ramenní svaly), to je svalovec, silák. Turečtí zápasníci se vyznačují silným krkem a zády, velice vyvinutými stehny a lýtky. Paže nemají tak vypracované, ale síla rukou je mimořádná ve svěru. K porážce postačí sezení v přímé posici, dále dotek země jedním ramenem, anebo nesení soupeře tři kroky, aniž by se tento dotkl země.
Most, který je v moderním zápase výbornou obranou, platí rovněž za porážku.

Bretaň

Provozují také svůj svérázný zápas, který se liší od jihofrancouzského.
Zápasníci mají kalhoty a blůzu nebo košili ze silného plátna a jsou opásání hrubým koženým opaskem. Zápasnicí se uchopí za blůzy nebo košile a snaží se hákováním nohou strhnout svého soupeře na lopatky. Když se přitom napadenému podaří se otočit na břicho, začíná se zápas znovu z postoje. Zápasí se pouze v postoji a dovoleny jsou chvaty od hlavy k pasu.

Persie

Před započetím zápasu se zápasníci pozdraví položením ruky na hlavu svého soupeře. Útok se zahajuje tak, že se jedna ruka položí na rameno soupeřovo a druhá se vsune v podpaždí, aby se tělo přivedlo z rovnováhy a zdvižením a hozením do strany přivedlo na lopatky.
Za vítězství se považuje hození na zem a položení na lopatky se hodnotí nejvíce. Poražený setrvá delší chvíli na zemi, nato se pokloní vítězí, který poctu od svého soupeře pozdravem opětuje.

Kavkaz

Zde je provozovaný gruzínsko-arménský zápas má mnoho podobného se švýcarským "Schwíngen", je ale mnohem tvrdší.

Rusko

V Rusku je velice populární pásový zápas, k jehož provádění nosí zápasníci rovněž okolo těla pás s dvěma držadly. Na znamení potleskem se zápasníci uchopí za tato držadla, a to vpravo nadhmatem a vlevo podhmatem. Pás je upevněn dvěma řemeny mezi nohama, aby pří záběru neklouzal. Když během zápasu některý ze soupeřů tato držadla pustí, pokládá se za přemoženého.

Island

Národní zápase je Glima. Tento zápas byl chován dříve jako národní tajemství a teprve roku 1909 byl v Evropě poprvé předveden. Zápasníci nosí kalhoty. Na začátku boje se soupeři vzájemně uchopí, a to pravou rukou za vrchní část kalhot na levé straně a levou rukou za pravou kapsu kalhot. Soupeři se snaží vyzdvihnout a švihem do strany s podražením nohy položit. Poražen je ten, kdo se dotkne země kteroukoliv částí těla mezi loktem a kolenem.

Anglie, Amerika, britské kolonie a Austrálie

Zde se pěstuje zápas ve volném stylu, a to amatérský i profesionální.

Japonsko

Má starý zápasnický kult (Sumotori). Rozeznáváme dva druhy japonského zápasu, a to "Sumoo" a "Jíu-jítsu", které jako sportovní disciplína se nazývá "Judo"

V posledních letech rozšířil se zápas ve volném stylu také v evropských zemích, jelikož je součástí programu olympijských her. Nejvíce se pěstuje v severských státech: Belgii, Francii, Švýcarsku, Maďarsku a Turecku. V ostatních zemích méně. Rovněž u nás nezapustil přes veškerou snahu některých činitelů pevné kořeny a soutěže ve volném stylu jsou pořádány jenom ojediněle.

Zápas řecko-římský a volný styl jsou rozšířeny ve všech kulturních státech. V Evropě převládá zápas řecko-římský, v ostatních světadílech volný styl.

Světové oficiální soutěže se pořádají pod dohledem mezinárodní zápasnické federace (Internacional Amateur Wrestling Federatiori) každoročně. V každé tělesné třídě smí za každý stát startovat pouze jeden závodník, reprezentant dotyčné země, který byl národním svazem určen. Soutěže se konají odděleně ve volném stylu a v zápase řecko-římském. Zápasí se buď o titul mistra Evropy nebo mistra světa. Za světové mistrovství se považují soutěže na Olympijských hrách. Největší oblibě a rozšíření se těší zápasnický sport v Evropě v severských státech.